Nadešla další etapa mého vlastnictví plachetnice, na první pohled nezábavná a otravná, ale kupodivu jsem si to celkem užíval. Opačný pohled na věc měla asi moje drahá polovička. Většinu volného času jsem trávil v Milíně na lodi, včetně víkendů a to až do pozdního podzimu.Obrovský díl na opravě měl můj táta, bez nějž by jsem ještě asi stále opravoval. Jeho zkušenosti autolakýrníka se náramně hodili a všechno tmelení a nástřik je hlavně jeho zásluha.

Zpočátku jsem si naivně myslel, že těch pár oprav zabere nanejvíš měsíc, ale postupem času jsme přicházeli na další a další a byl začátek listopadu. Začali jsme od přídě a byl to celkem šok, když jsme odřízli vrstvu laminátu a zjistili, že celá příď je úplně shnilá. Do lodě muselo zatékat už hodně dlouho a očividně si s tím původní majitel hlavu nelámal. V podobném duchu to bylo s každou opravovanou částí.

Nemá asi smysl o tom psát dlouhý a možná i nudný článek. Snažil jsem se celou dobu opravy dokumentovat a fotky je možné shlédnout zde v Picasa Galerii. U každé fotky je krátký popisek a tak si můžete udělat alespoň malou představu v jak žalostném stavu loď byla.

K úplné dokonalosti by bylo třeba udělat kompletní přestavbu, ale to by jsem jí na vodu nespustil hodně dlouho. Nám šlo o to, dát jí do provozu schopného stavu, tak prosím nehleďte na naše dílo moc kriticky. Fotky jsou převážně z mobilu, proto ta kvalita.

Spotřebovaný materiál jsem přesně nezaznamenával, ale přibližně jsem v lodi utopil následující:

   Skelná tkanina..................cca 75 m2
   Polyuretanová pryskyřice....cca 15 kg
   Barva...............................cca 15 kg
   Ředidlo............................cca   7 kg
   Tmel................................cca   8 kg
   Vruty, šrouby, matky, podložky, brusný papír atd....nepočítaně

Převedeno na finance cca 20 000,- Kč