Tento článek by měl volně navázat na článek předchozí Přeplavba Madeira - Azorské ostrovy.

Prvním Azorským ostrovem byla pro nás Santa Maria. Santa Maria je nejjižnější z ostrovů, třetí nejmenší a patřící do tzv. východní skupiny. My jsme zakotvili na její jižní straně, pěkně schováni za větrem. Kotvu jsme schodili před 6 hodinou ranní a celé dopoledne jsme prospali. Asi ve dvě hodiny odpledne k nám připlul člun námořní policie. Prošli jsme vstupní procedurou a dostali malé kázání, že jsme si nezapli vysílačku. Přes dvě hodiny se nás snažili dovolat. Po vstupních formalitách jsme zvedli kotvy a vypluli směrem na největší azorský ostrov Sao Miguel, což mělo být asi 55 námořních mil.
Jakmile jsme obepluli Santa Marii, začal foukat nám dobře známý severovýchodní vítr a moře se zvedlo na cca 3m vlny. Plavba byla příjemná, západ slunce nikdy neomrzí a delfíni také ne. Do největšího přístavu na Azorech Ponta Delgady jsem připluli krátce po 22 hodině. Noční hlídač nám pomohl uvázat u celního mola a mi vyrazili na zasloužené pivo.

Ráno jsme prošli celní kontrolou, berou to tady doopravdy vážně, kontrolovali i záchranné vesty a světlice, ale alespoň jsou placeni za skutečnou práci. Dostali jsme místo v nové marině. Sezóna ještě nezačala, marina byla prázdná a proto každá nová loď je tak trochu kuriozitou.
Ponta Delgada je možná největší marina na Azorech, ale asi také nejošklivější. Podél nábřeží stojí budovy panelákového typu, nejspíše hotely, moderní obchody a stará zástavba je tak schována za touto rádoby moderní slupkou. Pro námořníky jež potřebují odstranit závady na lodích je toto nejlepší místo na Azorech. Většina leteckých spojů míří právě sem a jsou odtud přímé lety do Evropských zemí a Ameriky. Na Valhalle pár závad bylo, roztržená hlavní plachta, ztracenný radarový odražeč, ucházející dinghy a pár dalších drobností. Vypravil jsem se do města na průzkum, bylo také třeba najít prádelnu. Je zde několik jachtařských obchodů, ale nejlepší je asi obchod přímo v suchém doku v marině. Dokoupil jsem tam potřebné věci a zajistil opravu plachty. Pro tu si přijel plachtař na kole, pomohl nám ji sundat, odvezl ji a za hodinu byl zpět. První zkušenost s místními obyvateli byla více než pozitivní.

Další den jsme si s půjčili auta a projeli část ostrova.  Azory jsou nádherné svěže zelené ostrovy. Na první pohled připomínají Irsko, spousta travnatých pastvin, kamenných zídek tvořící nepřehlédnutelnou šachovnici a všudy přítomné pasoucí se krávy. Ne nadarmo je jedním z nejvyhlášenějších produktů ostrovů sýr. Ostrovy jsou sopečného původu, což je patrné téměř na každém kroku. Černé lávové pobřeží, vyhaslé vulkány s kráterovými jezery a termální prameny jsou jasným důkazem. S půjčeným autem jsme najezdili skoro 200 kilometrů a projeli zejména západní stranu ostrova, na více bohužel nezbyl čas. Odtud také odlétal první člen posádky Zelí.

Ponta Delgadu jsme opustili kolem 20 hodiny. Foukal silný severovýchodní vítr a vše nasvědčovalo tomu, že jakmile se dostanem ze zákrytu ostrova, tak se pěkně zhoupnem. Šel jsem spát hned po vyplutí, dokud to ještě jde. Před námi bylo 95 námořních mil do přístavu Angra do Heroísmo na ostrově Terceira. Vítr a vlny opravdu přišly, v nárazech jsme naměřili až 35 uzlů a bylo třeba zrefovat oplachtění. S postupem noci se vítr poněkud zmírnil a v 6 ráno, když jsem nastoupil službu, foukalo příjemných 25 uzlů. Plachty šli opět nahoru a Valhalla upalovala 9 uzlovou rychlostí směr Terceira. Delfíni nám proráželi cestu a ostrov pomalu vystupoval z mraků. Zanedlouho byly rozeznatelné domy Angry do Heroísmo a přesně v poledne jsme vpluli do přístavu. Harbourmaster nám mávnutím určil místo v nevelké marině na konci mola. Znovu vyřízení formalit a posádka se rozprchla po městě, které je právem zahrnuto do seznamu světového dědictví UNESCO.

Angra do Heroísmo je nejstarší město na ostrovech s bohatou historií. V minulosti bylo také hlavním městem ostrovů. Přístav je chráněn proti převládajícím severním větrům a proto také nabyl takové důležitosti. Byla tu vystavěna pevnost mající za úkol chránit zakotvené lodě plné zlata a stříbra. Pevnost je opravdu majestátní, její zdi dosahují délky 4 kilometrů a vybavena byla až 400 děly.
Město je to opravdu nádherné, kamenné domy, dlážděné ulice s nádherně ornamentálně vydlážděnými chodníky. Moc pěkná je i botanická zahrada. Kupodivu tu není ani moc draho, to se týká všeobecně celých Azorských ostrovů. Za 12ti metrový katamarán jsme platili 28 euro, což je třetinová cena  za marinu ve Středozemním moři.

Angru jsme opustili následující den. Před námi byl poslední dvouhodinový úsek plavby do cílové destinace přístavu Praia de Vitoria. Z letiště je to do Praii 10 minut taxikem a cena za noc byla skutečně až smněšná - 7,50 Euro. Z Praii také odletěl zbytek posádky. Mě a kapitána Vaška čekala práce na palubě, ale na výlet také zbyl čas. Pronajali jsme si opět auto a ostrov projeli křížem krážem. Jak je z fotek patrno, je tu skutečně na co koukat.

V pondělí odletěl kapitán Vašek a mě čekaly dva týdny plaveb s potápěním. Docela jsem se těšil. Z potápěním to nakonec nedopadlo moc slavně, jaro je na Azorech studenné, vlhké a do vody se nikomu moc nechtělo. Také většinu času foukal dost silný vítr, který na některých lokalitách znemožníl jakékoliv potápění.

S první mojí posádkou ve složení Honza, Majda, Pavel a Richard jsme se rozhodli pro plavbu na ostrov Graciosa ležící trochu stranou v centrální skupině a také mnohem méně navštěvovaný oproti ostatním ostrovům. Plavba trvala celý den, nejprve na motor podél severního pobřeží Terceiry, později na plachty jelikož foukal svěží jihozápadní vítr. Zvedly se vlny a většina posádky ulehla do postele nebo poklekla k záchodovým mísám. Po několika hodinách plavby se Graciosa ukázala na obzoru. Později vítr ulehl a mi opět motorovali až do přístavu Vila de Praia, který je jediným ostrovním přístavem. Nově zbudovaná rybařská marina se zrovna plnila vracejími se rybáři, kteří nám ukázali místo k uvázání a v dost velkém počtu se shromáždili u Valhally. Očividně jsme se stali velkou atrakcí, jeden z nich na mě plynule mluvil portugalsky a smál se u toho, jenže já mu nerozuměl ani slovo.

Graciosa je nejsevernější ostrov centrální skupiny o délce 10 km a šířce 7 km. Jako všechny Azorské ostrovy je sopečného původu a na jeho jižním cípu se tyčí 402 metrů vysoká sopka o 1,6 kilometrů širokém kráteru. Celý ostrov je posetý sytě zelenými pastvinami, několika zbylými lesy a vinohrady a vesnicemi s bíle natřenými domy. Celé to vyzařuje pohodovou atmosférou, někdo by také mohl říct, že je to "prdel světa a že tam chcípl pes", ale pro mě ten klid byl balzámem na duši. Lidé mi přišli skoro až stydlivý, rozhodně ale pyšní a nevtíravý. O nás věděl celý ostrov, nenápadně se přijížděli podívat na loď do přístavu a udajně jsme byli první plachetnicí tohoto roku, která na Graciosu zavítala. Hlavními ostrovními produkty jsou mléko, vynikající sýry, hovězí maso a víno. Sýry jsou fakt vynikající na celých Azorských ostrovech a je jich nepřeberné množství. Správním střediskem ostrova je městečko Santa Cruz da Graciosa, které má nádherné náměstí, kryté vzrostlými stromy, pod kterými se schází na lavičkách místní stařešinové a krmí holuby a klábosí. Fakt idylka. Musím použít klasické klišé o shonu v našem modením světě a o pohodě a klidu na takových místech jako je třeba Graciosa.

Posádka zvládla pár ponorů na východní straně ostrova. Víc se nestihlo a ani nebyla vůle, bylo opravdu chladno a já jim vůbec nezáviděl a nikdo by mě do vody nedostal :D Měli jsme malý problém s místní Policia Maritimo. Potápěli jsme se na vraku přímo před přístavem. Lokalita je to popsaná v potápěčském průvodci vydaném na Azorech s rokem vydání 2007. Bohužel údajně došlo ke změnám a na vraku se potápět nesmí. Důvod nám byl udán, že poblíž jsou podvodní kabely, které skutečně mapy ukazují, ale o zákazu není zmínka. Policajt byl tvrdej, museli jsme okamžitě po ponoru do přístavu a sepisoval se mnou hlášení. Vyhrožoval pokutou od 500 Euro výše, ale zatím nic. Doufám, že se to už zapomělo a nebude nečekané překvapení. Z Graciosy jsme odpluli v pátek zpět na Terceiru.

Ještě v blízkosti ostrova jsem si všimnul bílého kouře z výfuku levého motoru. Začali jsme hledat co je příčinou, nakonec jsem zjistil ucpaný filtr přívodu  chladící mořské vody. Filtr jsme vyčistili, byl v něm kus igelitky, a poslal jsem Honzu (díky) pod loď vyčistit mřížku sání vody, která byla zarostlá vylejši a řasami.  Motor přestal kouřit a plavba zpět proběhla v klidu.

Na Terceiře se mi vyměnila posádka. Na místo poklidné partičky přijela parta 9 chlapů v čele s Honzou Koubou a klid byl zapomenut. Vždy mi chvíli trvá, než se s posádkou sžiji a nakonec je mi líto, že odjíždějí a tak tomu bylo i s touto partou. Týden s nimi byl náročnější, ale všichni byli v pohodě a myslím, že se plavba celkem zdařila.

Plán plavby byl jasný, tentokrát zkusíme okolí ostrovů Faial a Pico. Vypluli jsme ve 4 ráno, byla tma jak v pytli, ale zanedlouho na obzoru začalo svítat. Všichni vyspávali po náročné noci, počasí bylo bezvětrné a východ slunce úchvatný. Od rána nás doprovazeli skupinky delfínů obecných a díky naprosto klidné a průzračné hladině jsou i fotky celkem povedené (viz. Galerie). Po 14ti hodinové plavbě jsme přistáli v přístavě Horta na ostrově Faial.

Horta je Mekou pro všechny jachtaře. Každý kdo pluje přes Atlantik se zde zastavuje doplnit zásoby a trochu si odpočinout. Jachtaři se schází v Peters Café Sport, které je útočištěm námořníků již desítky let. Bar je stylově zařízen se spousty nápisy jmen lodí na zdech. Pořádají tady výlety za velrybami a delfíny a i my využili jejich služeb. Musím jen chválit, díky znalosti místních podmínek a spojením s pozorovateli na pevnině se i nám podařilo Vorvaně nalézt. Pozorovali a fotografovali jsme je více jak hodinu, ale moře bylo lehce rozbouřené a nepodařilo se mi udělat dobré fotky.

V Hortě a okolí jsme ztrávili několik dní, potápěli se, ale díky studené vodě a chladnému počasí bylo ponorů pomálu. Cesta nazpět na Terceiru byla taktéž klidná a tím se můj pobyt a plavby na Azorech chílily ke konci.

Azory můžu jen vřele doporučit. Dovedu si představit měsíční cestováni po ostrovech na kolech. Podmínky vynikající, spojení mezi ostrovy trajekty a díky místní pohostinosti a nádhernou krajinou to zajisté bude nezapomenutelný zážitek. Třeba se to jednou podaří.